Úvodní list kroniky Nesměň 1997

Nad hlavou mi září hvězdy a obklopuje mne tmavá noc. Vzhledem k pokročilé době, je již krátce po půlnoci, začínám pociťovat chlad. Přiložím kousek dřeva do skomírajícího ohně a pozoruji sloup jisker vylétající do nebe. Před malou chvílí jsme ukončili dnešní poradu a přípravu zítřejšího programu. Sedím zde a přemýšlím: „Co se mi vlastně vybaví při vyslovení slova tábor ?“ Slovo, které má pro každého trochu jinou chuť, někdo si vzpomene na své dětství, jiný vidí sebe při hře, či na stupních vítězů. Pro mne se při zaslechnutí tohoto slova v mysli promítne film sestříhaný z mých zážitků. Jaký je to film ? Opět v něm slyším klapot střevíců na dvoře Rudolfa II a krčím se se samotným císařem pod oknem. Nikdo nás nesmí zahlédnout ! Srdce mám až v krku, buší mi ostošet. Na dvoře stojí v kroužku připravení dvořané, nejtvrdší kritikové a moji kamarádi – děti se svými vedoucími, příslušníci jednotlivých družin. V tuto chvíli jsme si pomyslel: „Proč já jen strkal hlavu do této oprátky ?“ Než si stačím vše promyslet a řádně si vyčinit, Svišť alias jeho císařská milost Rudolf II, na mne kývne. Teď ! Žaludek se mi sevřel, chytnu si cíp svého dlouhého pláště a vybíhám na dlážděné nádvoří. „Proboha, všichni a všechno pryč! Císaře bolí záda a zuby.“ A již je slyšet sténání a klení jeho císařské milosti potácející se za mnou mezi své dvořany. Obraz druhý. Je jedna prázdninová sobota roku 1996 a právě odjíždíme od skautské klubovny v Nerudově ulici na Malé Straně do Horek na Jizerou.  Sedíme v Jarčině autě, které je až po okraj a možná ještě o kousek více narvané. Chystáme se připravit na zítřek táborové místnosti – audienční, ložnice a další. Všichni se smějeme a je nám dobře. Obraz třetí. Před půlnocí jednoho posledního táborového dne v Horkách jdeme vzbudit tři nezbedníky – Michala, Ondru a Lukáše. Dnes v noci budou mít individuální bojovku. Děti po ní vždy nesmírně touží, chlapci si ji ovšem „zasloužili“ svým chováním. Jakým ? Vzpomínám na odpoledne před tím, kdy mě Svišť vzal do chlapecké ložnice. Byl nesmírně tajemný. Musíme se v ní podívat po věci. Nenašli jsme ji! Kde by mohla být ? Až nás překvapilo, když jeden z chlapců večer sáhl do míst se svým kufrem a VĚC vytáhnul. Na ztichlém, tmavém nádvoří máme k probuzeným krátký proslov. „VĚC musíte vrátit a to hned !“ Nasucho polkli, jsou bledí jako křída. „Běžte !“ Strachem jsou roztřeseni, ani nedutají. Nad hlavou září hvězdy, je vlahá a krásná noc. Nikdo z nás to ovšem nedokáže správně docenit. Obraz čtvrtý. Nesměň 97. Stojíme s dětmi okolo jezera pána vod, velice se na nás hněvá. Vztahuje ruce k nebi pokrytému tmavými mraky. Zvedá se vítr a ze stromů na nás dopadají první velké kapky. Chystá se první bouřka. Střih. Běžíme lesem, co nám síly stačí, okolo nás do země buší litry vody. Malé děti nestačí, zpomalujeme. „Jednoho, dva caparty bych unesl v náručí.“, přemýšlím. Na louku nesmíme jen tak vyrazit, bouřka zuří v nejtěsnější blízkosti. „Chyťte se za ruce! Uděláme dlouhého hada. Půjdeme lesem.“ Les je plný ostružiní, trnů a kopřiv. Všichni jsme velice nalehko. Horečně přemýšlím: „Tady se nikde neschováme, ale u prvního rybníku je stará bouda. Tam by to snad šlo. Ovšem od ní je to na statek kousek.“ V křoví se objevuje Jardova hlava.  Děti ožijí, alespoň něco. Jarda bude spěchat na statek a vrátí se s pláštěnkami. „Chvilku počkáme !“ Avšak nejmenší začínají drkotat zuby. Přece jen je chladno. Půjdeme kousek Jardovi naproti. Střih. Jdeme po dlouhém poli, skrýváme se pod pláštěnkami. Bouřka stále nepřestává. Více mokří snad ani být nemůžeme. Za zády se mi ozval vzlyk. Střih. Do statku jsme se dostali všichni, pouze já se zakrátko musel vrátit pro ukrytý kotlík. A mnoho dalších obrazů. A co se vybaví tobě, milý čtenáři při vyslovení slova tábor ? V Praze 1.  ledna 1998, Petr Tak toto je úvod z táborové kroniky Duhy Jasmín z roku 1997. Tábor se konal na statku v jihočeské Nesměni a je uveden bez jakýchkoliv úprav. Proč jsem vybral zrovna tenhle záznam? Tehdejší tábor měl a stále pro mě velký citový význam. Na táboře se seznámili vedoucí Alena s Jardou (před vánocemi 2005 se jim narodilo miminko, blahopřejeme , Tomáš P. se mnou plánoval stavbu kolejiště plného vláčků. Pro Majdu S. to byl docela první tábor. Pro prázdninách se chystala poprvé do školy, tak si to chtěla vyzkoušet. A Červ Krakonoš II (to ještě neměl takovou super přezdívku) se ubytoval na stromě před statkem. Z něho nechtěl v žádném případě slézt dolů. A mnoho, mnoho jiných zážitků. Stav se někdy, milý čtenáři, v klubovně. Celou kroniku najdeš v knihovně v černých deskách.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Úvodní list kroniky Nesměň 1997

  1. adminNo Gravatar napsal:

    JJ,máš pravdu Petře.
    Červ Krakonoš 2 | 08. 04. 2009 | 19:45

Napsat komentář